Aktuálně

Jelikož bylo pondělí, jako každý týden (škoda, že týden nezačíná pátkem), tak jsem již od rána netrpělivě koukal na hodinky a nemohl se dočkat dalšího zápasu, tentokráte na hřišti Maltézáckých soupeřů, které se nacházelo v Komíně u Stodoly. Tou samou nedočkavostí jsem přijel na místo určení o půl hodiny dřív. (Nevím proč, asi zkrat). Na místě (zahrádce venku) již potkávám skupinku Maltézáků, kteří mě bohužel taky poznávají a neustále se mně na něco vyptávají, snaží se navázat konverzaci a tak jsem odešel dovnitř, kde si mně posléze také našli. (Příště dorazím raději o půl hodiny později – nechápal jsem, na co se mě stále ptají).

A protože Velikonoce byly skoro před měsícem, bylo na čase si zase zahrát o velikonočního beránka, kterého jsme sice nevyhráli, ale o to tu přece nejde! Pozn. autora: pro ty, kdo neradi čtou něco bez pointy, jsem pointu dala radši hned na začátek příběhu a pro ty, kteří ji nenašli, tak už tam byla.

Krásné prosluněné pondělí přímo nabádalo k tomu si zajít do lužáneckého parku a tam se utkat s partičkou z Řečkovic ve hře zvané již od pradávna petanque. Po mírném zpoždění některých členů, kteří měli i neměli koule a také měli koule na to přijít, jsme se konečně sešli a mohli započít letošní první klání.

Víte, jaká jsou tři nejznámější letoviska na světě? Miami beach, Long beach a Třebeach! Tak přesně do toho třetího místa jsme vyrazili na nedělní výlet s Meteorem. Pro mě to byl teprve druhý oficiální meteorový sportovní výlet, proto jsem s sebou vzala posilu v podobě nové členky Majdy ala Včelky Máji. Po dopoledním ujasňování počtu aut a účastníků samotných se manšaft ustálil na konečné čtyři osoby a jedno vytuněné vozidlo. Silná sestava byla vytvořena z vedoucího zájezdu a šoféra Erika, hlavního trenéra a jokeje Vechyse, vtipné Majdy a veselé Vendy – tím bylo dodrženo pravidlo rovných příležitostí.

Přátelé, kamarádi a příznivci kuželek měli opět možnost se utkat ve velmi prestižním a celosvětově známém kuželkářském přeboru, kde přislíbili účast již světově známé legendy tohoto sportu. Zde jen výčet některých legend, které se dostavili. Podlahový kuželkář Erik, jednoruký Vecheta a mandarinový Zaza... to jsou tři hvězdy, které již přes den neskrývali své ambice. Doprovodný team, který se z původních asi pěti lidí docela rozrostl tvořili... Máčka, Anke, BáraJan, Marťásek, Jarda, eF, Yago, Linda, Prcina a posledního si bohužel nepamatuju, ale podle mých informací měl být upálen sám sebou na radu našich kuželkářských hvězd. A taky pes oblečen ve velmi slušivých šatičkách, ne větší než příloha na talíři.

Protože na mezinárodní lyžařské scéně je stále obtížnější se prosadit, jezdí si čas od času Meteor zvýšit sebevědomí na tzv. eLPéVéčko, pro neznalé „Lyžařský pohár Vysočiny“. Dalším cílem nedělního výjezdu do Nového Města na Moravě bylo po pěti letech vzdát hold místu, kde to všechno začalo. Právě finále LPV 2008 na Harusáku bylo totiž historicky první akcí Sportovního klubu Meteor Brno.

Naše první LVL byla skvělá, METEOR je nejzajímavější a nejkamarádštější z 9-ti týmů! Nikdo nemá tak krásná trička a těla!

Cílem letošní sezóny nemohlo být nic jiného než vyhrát a postoupit do vyšší ligy.

Již od prvního hracího dne začínalo být vidět, že to nebude vůbec snadné, neztráceli jsme ovšem naději. 

Všechno to začalo v neděli, 31.3.2013. Potkaly jsme se s Rumem na Jungmance před vchodem do klučičího království. Po asi desetiminutovém zvonění nám konečně přišel otevřít nahý Lukáš (nic nového). 

Jak již naznačil náš pravidelný sportovní zpravodaj, nejkratší a nejrychlejší cesta z PKčka do Brna vede přes Žďár nad Sázavou a Prahu. Osud či náhoda tomu chtěli, že jsme po cestě narazili na další podnik ŽLM a čirou náhodou jsme si vzali na benbington brusle, takže jsme se mohli poprat (soutěžit, ne chytat za nohy!) s ostatním účastníky na ledovém ovále v disciplíně short track.