Red Bull Nordix, 18.2.2012
Jak bylo výstižně napsáno v jednom z nedávných zápisů, skokaňáky nás baví. Myšleno ty, které v extrémních rychlostech zdoláváme na lyžích v disciplíně zvané skikros. Protože se tento sport zalíbil i jinak nudným běžkařům a podařilo se jim sehnat i jakéhosi sponzora, vznikla před pár lety zajímavá akce, Red Bull Nordix- skikros na běžkách, kde sjezdy se skoky a jinými překážkami doplňují úseky do kopce. Letošní ročník vyrazilo do lyžařského areálu v Deštném v Orlických horách vyhrát kvinteto nadšených reprezentantů Meteoru: Yago, Zaza, Erik, 666 a Vechys.
Teprve večerní videopříprava některým prozradila, do čeho že to jdou. Ale již nebylo cesty zpět. Ráno v autě byla cítit směs velkého očekávání a jisté nervozity. Na místo naše výprava dorazila nezvykle včas, takže nebýt husté mlhy, mohli jsme si i obhlédnout trať. Takto jsme pouze zjistili, že do cíle nevede obří skok, ale z opačné strany nepříjemné stoupání. Ostatní bylo třeba nastudovat v tréningu...
Sponzor akce zajistil nejen takřka neomezený přísun nasládlého pití, ale také pohádkové prize money, které v kombinaci s možností kvalifikace na světové finále této akce v Oslu přilákala na start desítky závodních běžkařů v čele se známými reprezentanty Dušanem Kožíškem či Ladislavem Ryglem. V těchto chvílích začal mít trenér Vechys mírné obavy, že ne všem jeho svěřencům se podaří postoupit z kvalifikace (rozuměj umístit se do 32. místa z necelé stovky startujících). Tréningové jízdy tyto obavy bohužel nerozptýlily, spíše naopak. Skoky sice velké problémy nečinily, za každým z nich však zákeřně čekala zatáčka, která Meteoráky neomylně shazovala. Otázka do kvalifikace tedy zněla: doženou to kluci ve stoupáních?
Naši zástupci startovali seřazení za sebou v 8. desítce startovního pole. Dali do toho vše, co v nich bylo. Srdečně se prali se skoky, zatáčkami, ale také s nedostatkem sil, které v závodě na rozdíl od tréningu kupodivu odešly. Především závěrečný "nepříjemný" výšlap do cíle se změnil spíše v horolezeckou vložku. Yago zvolil do kopce styl "na štorc" místo stromečku. Vechys na suverénně nejstarších běžkách nedobrovolně zkoušel jízdu s patou mimo lyže. Erik dohnal a předjel (a vyhnul se!) Zazovi, který se v zatáčce za skokem natáhnul jak široký, tak dlouhý. Pavel se toho nebál, protože měl helmu.
Ale nic z toho nakonec nestačilo. Naši kluci se sice umístili v první 32ce, ale z druhého konce výsledkové listiny, a před běžkařskými profíky se tak museli sklonit. Nejrychlejší Meteorák PŽ dosáhl času 1:40,49 a k postupu z kvalifikace mu tak chyběla necelá půlminutka. Zklamání z vyřazení (a Zazova těsně uniklého banána) se brzy podařilo zahnat v jednom stánku nabízejícím mok, který bylo možné míchat s pitím hlavního sponzora.
Při následném pozorování vyřazovacích rozjížděk jsme naznali, že ani ve stoupáních jsme našim soupeřům asi příliš neujeli. To jsme však nepřiznali dvěma minifanynkám, které chtěly Vechysovo telefonní číslo. Po dlouhém přemlouvání, při kterém padlo i několik ostřejších vět, nakonec dosáhly dívky svého. Co bylo dál asi netřeba psát.
Na závěr nepochybně stojí za zmínku Yagova účast v doprovodné soutěži „Best trick“, kde na zvýšeném posledním skokaňáku předvedl dvě povedené helikoptéry (viz video). Poté se již stačilo jen naskládat do auta a přes 36 benzinek dojet domů.
