Badminton: březnový turnaj Předklášteří
Tradičně i netradičně, ale opět a znova se hlásí sportovní zpravodaj, tentokráte z tzv. AMATÉRSKÉHO badmintonového turnaje, který se konal v neděli v brzkých ranních hodinách v PéKáčku. Ale opak byl pravdou a tu teď slyšte od zvěrozvěsta.
Náš profi team nečekaně, v obsazení Yago, Vechys, Erik, BáraJan a Marťásek, přijíždí na čas a může si dopřát krátké rozehřátí. Již při rozpinkávání začínám znejisťovat, ale nenechám se zastrašit a rozehřívám svou pálku na plné obrátky. Jen pozor na to, abych nepřetrénoval.
Je to tady, švýcarský systém nás do prvního kola namixovává s místní omladinou a už se to rozjíždí. Nevím čím, ale protihráč, se kterým jsem započal první set podle mně ani nesledoval hru, zatím co já jsem se po hřišti motal jako hard po podlaze a soupeři nahrával vše na smeč, tak protihráč v poklidu bez jakékoliv známky námahy vyhrává 21:4. Zbytek Meteor teamu má velmi podobné soupeře jako já a tudíž i skóre je velmi podobné. Kromě Erika, kterému samozřejmě systém vybírá protihráče z našich řad, takže se směle probojovává bod po bodíku výš a výš. Už sem si zvykl prohrávat a jsem proti tomu imunní, ale nečekaně přichází výhra nad Vechtou, která mě ze stereotypu vytrhla. Vechtu nikoliv. Ten se následně utkává s Bárou, která mu naštědří zatím nejvyšší prohru v dějinách badmintonu. Snaživý Yago rovněž zaznamenává nějakou výhru, ale největší výhra je, že v průběhu turnaje neusíná po náročnější večeru, kdy měl možnost spát celou hodinu.
Další a další kolo turnaje zvyšuje naše eško ,ale občas nás potěší zpráva o kontumačně vyhraném zápasu nad člověkem, který nedošel. Rovněž v polovině zápasu se klátí k zemi sám organizátor, který si pravděpodobně natrhává achylovu patu. Chudák.. i tak si myslím, že by nás s tou jednou nohou porazil. Se slovy „To je ale patálie“ , které pronáší jeden z přihlížejících, nám s Vechtou dochází irelevantnost tohoto turnaje. Jo prostě když se zraníš, tak seš zraněnej. Některí hráči byli docela srandovní na pozorování. Křik, jako když olympionik získává zlatou medaili doprovázel získaný bod za stavu 1:1. Nechápe nikdo. „To je proste SPORT“.
S vypětím všech sil a doprovodného fandění někoho koho neznám, ale je z Meteoru a Kačise a Miloše, který si poslední dobou jezdí pro bod, byl turnaj po šesti kolech ukončen. Konečně....
Erik obsadil velmi slušné 5 místo, Yago snad 7., Bára snad o dvě příčky níž a nakonec to nej... poslední jsme nebyli, jelikož kontumační spoluhráč nedokázal ukořistit ani jeden bod tak Vechta předposlední a Martásek o jednu příčku nad.
A kdo by si snad myslel, že se poté jelo domů a né do Prahy přes Žďár zkratkou.... tak se šeredně mýlil.
Ještě se mám(e) hodně co učit v tomto sportovním odvětví. Ale naděje umírá poslední.
PS: Příště se koná turnaj pro děti... nepřihlásíme se? Tam by jsme mohli nějaký ten bodík urvat.
