Žďárská liga mistrů: terénní duatlon, 14.9.2014
Drsný a nepoddajný kraj Vysočina, pochmurný dopolední vytrvalý deštík, bláto a chladné počasí, vyhnalo v nedělní dopoledne hrstku pomatených lidí na pole. Nejednalo se o sběr brambor, ani o žádnou brigádu v rámci RVHP, nýbrž o další disciplínu Žďárské ligy mistrů, zvanou terénní duatlon.
Tento nevšední zážitek si samozřejmně nemohli nechat ujít naši profesionální dua-tri-quattrotlonisté, kteří nečekaně přijíždějí jen několik málo minut před samotným zahájením tohoto nelítostného klání.
Erik, Marťásek a BáraJan, kteří se pečlivě připravovali na týdenním soustředení v nedaleké Itálii, se přijeli představit ve velmi bábovkové formě.
Nebyl čas studovat trať, kudy se poběží či kam pofrčím na kole, taktika byla jasná, zhruba celý závod se držet těsně za hrotem a v závěru, kdy už soupeř nebude mít sílu vzdorovat neustálému dýchání za krkem, tak zaůtočit.
Po úvodním startovním odkřiku taktika moc nevycházela a každý byl rád, že dokáže dýchat sám na sebe a ne ještě soupeřovi za krk. Romantický běh lesní pěšinou plnou červených muchomůrek a hříbků naznačoval průběh závodu jako z pohádky. I vemi příjemné stoupání nám nenahnalo strach a tak si většina běžců doběhla pro svá nastartovaná kola.
Trať pro cyklistickou etapu byla z důvodu obávané prašnosti pro jistotu kropena 4 denním deštěm, a tím také zajímavější a hlavně co se týče čistoty závodníků atraktivnější. Stříkající bahno, přejezdy přes táhlé kaluže, pády do rigólu, akrobatické úhybné manévry končící v poli a klouzající sjezdy, to vše bylo v nabídce cyklistické části. Výrobci pracích prostředků by si na nás v cíli smlsli. Tak zažranou špínu ještě určitě neprali. Zajímavé bylo, že každému závodníkovi na konci etapy ukazoval tachometr zcela jiný ůdaj o délce trati. Kdoví kudy jeli.
Závěrečná fáze skýtala kratší běžecký okruh, na který se již všichni určitě těšili. Bahenní postavy z nichž odpadávali kusy hlíny se pomalu rozbíhali do polí s nadějí, že se snad trefí cíl. Člověk se ani nerozběhl a už byl zase v cíli. Šlo vidět, že soustředění vzalo za své a naši přeborníci s úsměvem a hlínou ve tváři dobíhají do cíle. Ku všemu BáraJan jako první mezi ženami.
Velké gratulace a ovace v cíli na sebe nenechali dlouho čekat a tak mohu za sebe jen říct, že tato etapa patřila k divácky nejatraktivnějším, sic sme po trati skoro žádného nepotkali.
Příště na koulích....
