Žďárská liga mistrů: běžky, 1.2.2015
Zase se jednou jelo do Žďáru. Někdo bez střechy, někdo bez řidiče a někdo bez potřebné výbavy - té sportovní. Abych to vysvětlil. Nejprve dorazila na Pilák do Skiareálu Martina Koukala posádka Zaza, Erik a já a jedny běžky. S akademickým zpožděním pak dorazilo Vendino auto - Maťásek, Katka Kli a Fazolova máma. Jen ta Vendy nikde... O chvíli později jsme zjistili, že než aby se tlačila v jednom autě s obří Bárou, dala přednost jízdě v kábru s Mončou.
Po vyřešení problému s nedostupným obalem jsme postupně namazali dle zkušeností a citu modrým a červeným stoupacím voskem.
Bohužel nám to zabralo o fous víc času, než jsme měli. Takže nejblíž startu jsem byl já s Marťáskem - cca 20m za posledním členem startovního balíku. Zbytek byl ještě u auta a stále mazal.
Jelo se volnou technikou na dvě 3,5 km kola a Marťásek do toho začal šlapat hned od začátku a zmizel v dáli. Za chvilku se kolem prohnal i Erik. Já po chvíli naznal, že Rubínu jsou spíš na klasiku a poslušně se zařadil do stopy a liboval si, jak mi lyže v kopcích drží. Zaza bohužel nestihl rozkorkovat jednu lyži a tak prvního půl kole pěkně cupital, páč měl na skluznici chomáč sněhu. Mezitím si holky na chvostu, ale bez chvostu, užívaly poklidnou jízdu s občasnými přestávkami na čůrání, výměnu garderóby a bůhví, čím ještě.
Mezitím na čele sedmé desítky pořadí bojovali kluci. Marťásek, vědom si svého často nevyužitého potenciálu a zbytečného šetření sil, změnil taktiku. Dosáhl však pouze opačného výsledku a zhruba po třetině trati zanechal celou snídani jako krmivo místní fauně. V té době už jsem pádil před ním a pomalu zjišťoval, že se Rubínům zkrátila mazací délka a z kopce drhnu, takže mně po cestě dolů ujíždí i o půl metráku lehčí holčička. Erik jedinej vydržel jet celou dobu volně a ani on stoupací vosk příliš neocenil. Dle jeho slov ho to časově stálo tak 15-20 minut.
S těmito všemi zážitky jsme ale nakonec všichni zvládli protnout cílovou pásku a rozdávat po závodě úsměvy.