Žďárská liga mistrů: terénní duatlon,13.9.2015
Milovníci běhání po lesích v kombinaci s terénní jízdou na kole, si dali dostaveníčko již poněkolikáté na louce ve Velkých Losenicích. Ani zde nemohl opět chybět Meteor a to tentokrát ve velmi hojném počtu.
Poprvé se zde objevil nový člen pan K, zahalen v plyšovém kožíšku. Zatím jako spící fanoušek, který po očku sledoval samotný průběh závodu. Probouzí se jedině pokud má hlad a prahne po dekoltu své matky. Dále pak jako fanoušek a zásobárna mléka přijela zafandit BáraJan (obhájkyně loňského závodu) s babičkou Kačis a dědou Milošem,Leošem,Milanem.
Rovněž hojná účast samotných závodníků z řad meteoru jsme mohli spatřit v chumlu startovního pole.
Markét a Vechys a jejich poslední letošní účast na ŽLM, (z důvodu duatlonu posunuto zlomové datum odletu), dále pak novopečený otec Marťásek, vypečený strejda Erik a bezprizorní, nezajímavý zbytek ve složení: Váňa, Lampa, Vendy, Yago, Tom a po delší odmlce také Monča.
Tentokrát počasí přálo a nebylo třeba klepat kosu a bojovat s deštěm. První disciplína běh. Zpočátku se běží příjemným mírným stoupáním. Pak bohužel přichází nám všem známé stoupání na Peperek. Tento nechutný kopec nám připomíná, co je to pravá nefalšovaná bolest a že nic není zadarmo. Pak už jen svižný poklus k druhé štaci a přechod na kolo. Není to sranda vyznat se v lesíku a neztratit se, některým (Vendy) to dělá menší potíže, ale nakonec se všichni vymotají z lesa ven a nezůstanou napospas zlobivé ježibabě. Nemohu rovněž opomenout druhou dávku výjezdu na nám již dobře známy Peperek. Většina kol zde velmi rapidně zpomalují vzhledem ke strmosti a četnosti kamení a kořenů na trati. Po sesednutí z kola na zem zažívají pocit bezvládí svých nohou pod sebou. Absolutní neovladatelnost, gumovost, tuhost a vyčerpanost naznačuje, že forma je akurát tak na pečení bábovky. Jen někteří závodníci se musí předvádět (Erik) a ukazovat soupeřům svůj zadek. Po kole následuje třetí a konečně poslední fáze duatlonu. Ztuhlé a nepoužitelné nohy se zpomaleně rozbíhají do posledního okruhu. To, co si člověk nenahnal na kole, tady už nedožene. I když… žezlo nejvyšší přebírá v cíli naše svěřenkyně Markét, která přebírá zlato a tak prodlužuje šňůru vítězství meteóřích žen v této disciplíně.
Vřískot a bezmyšlenkový křik z Kryštofových úst neznamenal radost z tak velkého úspěchu, nýbrž se v něm vzbudila opět touha ochutnat mléčné výrobky z domácí kuchyně Báry Jan. Příští rok snad už zafandí víc , pokud všechno neprospí a uvidí dál něž do 30ti centimetrů černobíle.
Nakonec všechno dobře dopadlo… zlato je opět doma, Kryštof nemá konečně hlad a spí a Vendy nezabloudila.
A kdo ví, kdo bude příští rok brát zlato….?
Hawk
