ŽLM terénní duatlon, 11.9.2016
Terréní duatlon se letos nesl ve znamení dvou fází: ušlé duše a období temna.
Fáze I. – Ušlá duše
Neděle ráno, kohout ještě nestačil zakokrhat a jitřenka se krčí ještě kdesi za kopci, avšak Marťásek s navigující babičkou Kačis si to štrádují na další vysočinský závod. Cestou necestou vyzvedávají z léčebného pobytu BáruKli, která byla s Kryštofem na odtučňovacím pobytu. Kdo tento pobyt absolvoval s úspěchem nechám na posouzení oka znalce. Nicméně s časovým předstihem několika minut před startem doráží na místo konání akce a zde se setkávají s dalším členem, známým pod pseudonymem Yago. I když většina členů obléká zánovní trikoty, tak sabotér Yago, vymlouvající se na nefunkční pračku, či málo špinavého prádla, byl oblečen v polorozpadlém tričku, ze kterého postupně upadávají písmenka, které se snaží dopsat a tak skrytě faceliftovat svůj cvičební úbor. Sponzoři by nebyli spokojeni za takovouto vizitku.
Tedy pouze tři účastníci meteoru se postavili na start a za hlasitého řevu nejmladšího účastníka byl závod odstartován. Ještě několik desítek kilometrů, jsme mohli slyšet hladový křik pana K , který toužil po rohlíku. Křik ustal poté co byly jeho ústa zacpána potravou.
Yago a BáraKli se drží v popředí a Marťásek vše kontroluje z pozadí. (a nekontroluje si pozadí)
Navigační schopnosti BáryKli mají ještě menší mouchy a proto sleduje pouze sportovce před sebou. Přírodu kolem, odbočky a trasu nevnímá v domnění, že nebude již letos potřeba.
Pole se trhá a vzdálenosti mezi sportovci narůstají. Po ostré zatáčce do lesa přichází velmi optimistické stoupání pod Peperek. Cestou nacházím povalující se plíce, plazící se sportovce a zpocené šneky, se kterýma se navzájem hecujem , kdo z nás jako první dobude vrcholek. Hluboké sténání a jazyk až na zemi, ale
Peperek je dobyt a svižný sešup nás dovádí ke stanovišti, kde přecházíme do druhé cykliklistické části.
Zde syn džungle mírně ztrácí a při průjezdu přes potůček, předvádí dojité salto z třemi vruty přes řídítka. Chytá se raději Marťáska a společně se táhnou z Moravy do Čech. Bára atakující špičku peletonu se ztrácí někde v nekonečnu. Avšak při výjezdu z lesíka spatřil Marťásek pomalu se pohybující ženskou siluetu s kolem, bloumající po poli. Při optickém zoomu zjišťuje, že jde o BáruKli. Při při digitálním zoomu až k osobě, zjišťuje problém. Báře ušla duše. Marně se snaží Báře pomoc a po velmi emotivním mírumilovném rozhovoru Marťásek pokračuje v závodu, mumlající si něco a zadnicích a cestě, která tam vede. Bára smířená s osudem a se splasklým kolem se pomalinku došourává do cílové stanice, kde ji Jirkoj uklidňuje náhraním termínem. (Bára celou dobu sledovala zabodnutý střep v pneumatice a modlila se, aby neušel a on ušel. Padouch jeden.)
Třetí část je opět běh, naštěstí jen ve zkrácené verzi. Po sesednutí z kola se gumové nohy velmi pomalu rozbíhají a i když člověk běží, tak si připadá, že stejně stojí. Příjemné subtropické počasí pomáhá sportovcům vypotit poslední kapky přebytečných tekutin z těla a tím snížit závodní váhu.
I tak většina doběhla až na jednu závodnic, ale její čas ještě nastane.
Hltáme fofolu a rozdáváme nevyzvednuté ceny z míčového sedmiboje, které si vysočinská výprava ve spěchu nepřibalila na cestu.
Fáze II. - Období temna
Bára, která se nemohla smířit s ušlou duší a kula s Jirkojem pikle, až se nakonec domluvili na náhradním termínu. Jelikož Bára patřičně nesledovala trať a nevěděla kudy tudy, tak si sebou přizvala pomocnici Lampu, která má s hledáním správné cesty už nějaké zkušenosti (viz. Holešov Man).
S mírným zpožděním se pachatelky opět vrátily na místo činu, kde počali svůj duo duatlon. V Brně světlo, avšak Vysočina se již pomalu halila do šera a nebýt Klémojova doprovodu, tak nám holky běhají po lesích ještě dodnes. Bára se cestou snažila chytit zajíce, ale marně. Přibíhá mírně pošramocená a zašpiněná do druhé cyklo části, kdy tma v lesíku je už opravdu tmavá a není jednoduché trefit tu správnou cestou. Tentokrát duše Báru podržela a s mírným náskokem se dostává před Lampu. Lampa nesvítí (i když je to lampa) a Klémoj pendluje mezi holkama, aby jim stačil ukazovat kudy jet a nezabloudit.
Naštěstí holky zázrakem dojeli do cíle a čeká je poslední závěrečná běžecká část. Bára chtěla opět chytit zajíce, tak se pro jistou vrhla ještě jednou na zem, aby se neřeklo.
Jako perníková chaloupka, která nalákala Jeníčka a Mařenku, tak Jirkoj, blikající majáček naděje v poli, svolává své ovečky do cíle. Ze tmy se nejdříve vyloupne zašpiněná Bára a za ní nesvítící Lampa.
Všichni si oddechli, udělali poetické foto a konečně mohli jít spokojeně domů.
Děkujem moc za doprovod vysočinským světluškám.
Hawk
Nekompletní VÝSLEDKY
Výsledky našich nočních běžkyň:
Barbara Janíková - 1:19,36
Lucie Lamprechtová - 1:25,28
