Rezavý mužíček, 10.6.2017
Rezavý mužíček není jen závod, potkávají se zde i lidé! Takové je motto triatlonu, jehož historie sahá až do dob, kdy většina z nás byla ještě na houbách a Marťásek se teprve učil tahat kačera. Samotné závody začínaly až v sobotu, ale mnozí účastníci zahájili přípravu už v pátek večer. Mezi nimi nemohli chybět ani členové Meteoru. Ale chyběli.
Jako první byl na programu závod mužů. I přes celonoční déšť trvající až do startu závodu chyběl v Olšovci metr vody a tak plavání volným stylem dostalo úplně nový rozměr. Kdejaký čáp nebo plameňák by nám mohl naši techniku závidět. Díky tomu byly po úvodní disciplíně rozdíly minimální. Na kolo nejdřív vyrazili AM s Jirkou (ten neobvykle přijel pozdě a tak nevěděl, že má počkat na Maku, se kterou tvořil tým). Chvíli po nich vyrazil Marťásek a po důkladném osušení a svačině i já. Mezitím někde vepředu dělal Jirka Matesovi vodiče a tahal ho, seč mu ten kilometr síly stačily. Rozhodl se tedy počkat na Marťáska, že pomůže jemu. I tato pomoc však neměla dlouhého trvání. Ani ne tak, že by Jirkovi opět došly síly, ale tentokrát cákal na Marťáska a tomu by se zašpinil sněhobílý dres Meteoru. Jirka přesto svoji touhu někomu pomáhat uplatnil. Počkal na mě a cca od poloviny trati jsme tvořili nerozlučnou dvojku a předjížděli jsme jednoho soupeře za druhým, tedy alespoň dva. V cíli kola už opět čekala Market, která vystřídala Jirku a běžela se mnou závěrečný okruh. Tou dobou už se pomalu řítil do cíle Mates, který nakonec bral bronz. Marťásek to zvládl do patnáctky a my s Makou do padesátky. V cílové rovince na nás halekal Sun se svou novomanželkou.
Další na řadě byla velká premiéra pana K. Jeho prvním závodem tak navždy bude duatlon v Jedovnicích. Nejprve běh, pak nasednutí na odrážedlo a zase zpět. Jak se vzápětí ukázalo, běh zřejmě není jeho oblíbenou disciplínou. Po třech metrech se objevily první slzičky, na čtvrtém už řval jak tur a na pátém odmítl utíkat úplně a jen se vztekal. Pomohl až menší švindlík, kdy byl přenesen k motorce. Na té však ožil a do cíle se nakonec dostal. Nutno přiznat, že s podobnými problémy se potýkali i ostatní závodníci :-)
Odpoledne startovaly ženy. Kde se vzala, tu se vzala Bára. To už ale Bára byla startu. Stejný rybník, trochu jiné místo, ještě mělčí voda. Tentokrát už o plavání snad ani nemohla být řeč. Plavání zase nic nerozhodlo. Na kole Bára jela jak šlak, dokonce skoro nebloudila a z kola sesedala na průběžným třetím místě. Pak jí však bouhly saze a brutálně ostatní vyrychtovala v běhu a nakonec s přehledem vyhrála!
Organice byla fajn, hrotičů minimum a počasí nakonec po počátečních rozpacích ideální. Za rok tedy snad znovu :-)
