ŽLM olympijský triatlon,12.8.2018
Královská disciplína ŽLM – TRIATLON
Nezvykle početná účast z řad Meteorů se vyskytla na břehu Dářka… asi jim ostatní disciplíny přijdou málo fyzicky náročné, tak proč se rovnou nevrhnout do té fyzicky nejnáročnější. I když taková vzduchovka… nevím nevím, co je horší. Každopádně za takovouto účast jsou všichni rádi a už si každý nechává počmárat tělo a to jak za boj do štafety, nebo do jednotlivců. Nečekaná změna nás letos potkala… letos se při plavání nepoběží. Bójka byla přesunuta doprostřed Dářka, kde ji někteří z nás mohli, za pomocí teleskopů a dalekohledů, zahlédnout. Nic naplat, start přišel náhle a očekávaně a vřavy lidí se vrhají do peřejí a plují vstříc bójce. Nekonečný kraul a prsa, ale bójka je již nadosah. Otočka a plove se k další, za níž je jen cesta k břehům svobody. Jde to ztuha, ale teplota tentokrát optimálně nastavena sportovcům svědčí. Špičky palců již dřou dno a jedna část je již za náma… teď to nejhorší, osušit se, vyfénovat vlasy, namalovat a převlíknout do slušivého cyklooděvu. Zacvaknout a už se hvězdná kola roztáčí vstříc novým zážitkům. Všudypřítomný protivítr je nám neustále v obličeji a tudíž nám vyhlazuje stařecké vrásky… facefiting zdarma. Nicméně kolo prořízává vzduchový odpor a cíl druhé části se blíží. To nejlepší nakonec. Sesednout z kola a rozběhnout se je snad to nejtěžší, co kdy kdo prožívá. Plastelinové nohy, podlamující se kolena a 10 kilometrů před sebou, je slastný sen všech. Ale nikdo ani na vteřinu nezahálí a vybíhá vstříc do lesíka. Místní fans kropí probíhající sportovce a poletující děti pokřikují jména probíhajících vytrvalců. Křik a povzbuzování dodává potřebný adrenalin a pokaždé zafrajeřím a minimálně na 5 až 5 metrů zrychlím… aspoň do zatáčky, kde mě nikdo nevidí a zvolním do běhu, který se spíše podobá chůzi. Druhé kolo přináší ještě větší zlo a mordor pro již tak vyšťavené tělo, ale závěrečná asfaltka je již na dohled. Závěrečný spurt před vřavy fandících polonahých žen a vrhající se do jejich dekoltů by byl sen každého běžce… běžkyně by raději upadaly někam jinam. Ale toto je jen sen… upadám na zem a dožaduji se své vody, kterou jsem si šetřil a nutně potřeboval, abych nezhynul. Avšak nedisciplinovanost a netolerantnost fanoušků zapříčinila to, že mi byla nabídnuta mááááááá prázdnáááááá bandaska. Nemyslel jsem si, že se takhle krutě dokáží chovat lidé z vlastních řad. Zlost a vztek přehlušili mé nadšení z toho, že jsem již v cíli a stoupám si do 20timinutové fronty na občerstvení. Nemohu komunikovat a zvažuji účast na společné fotografii po tak kruté zradě. Avšak po chvíli strávené osamotě jsem si řekl, že se nezachovám jako výpitek cizích bandasek a s americky vynuceným úsměvem usedám mezi ty, které mám tak rád, za to jací jsou. Každopádně… výkony všech, co se zůčastnili jsou kosmické a těším se na další sportovní setkání v ještě početnějším hejnu.
Hawk
