Jizerská 25, 8.2.2020
Rodinu si nevybíráš. Navíc má furt někdo narozeniny, musíš vybírat dárky, otravný. Lze to ale vyřešit startovným na nějakej prima závod (ideálně dražším, aby to nevypadalo blbě a vše se sfouklo jednou obálkou). Tak Erik s Johis dostali v roce 2019 startovný na Jizerskou 25 a asi 345 dní po narozeninách se skutečně vypravili do Liberce porovnávat síly s cca tisícovkou běžkařských nadšenců.
Ještě zhruba 3 dny předem to vypadalo spíš na závod na kolečkových lyžích, ale naši závodníci nechtěli nechat nic náhodě. Známá fifka Johis chtěla během závodu hlavně pohodlíčko a žádný eška na nejedoucí nebo couvající běžky, proto si vydupala upuštění stavidel rodinného rozpočtu a profesionální mázu ve Swixu. Kde jeden bere, musí druhej šetřit, Erik tak sbalil Jirkovy klasičky s kožíškem bez kožíšku (kdo nemaže, šetří za vosk), pro strýčka příhodu i svoje kaměňačky a modrej extráč (co kdyby nevíme co, jeho běžky jsou přece jen z kopce rychlejší) a jelo se. V 10 večer před závodem narazila Johis v informační brožurce závodu na zcela zásadní oznámení: „díky našim sponzorům mají závodníci možnost využít mazání lyží ve stánku Swix zdarma“. Ekonom Erik okamžitě zpozorněl a prakticky ani nespal pro samý přemýšlení, co teda, jestli ZDARMA máznout svoje lyže (proč má ale Swix na stránkách ceník se zcela židovskýma číslama?!?) nebo jet s kožíškem, kterej ale není tak rychlej. Navíc, co když tam bude na tu mázu zdarma šílená fronta a ani se to nestihne? A co pak bude dělat s těma druhýma? Je tam ZDARMA úschova? Proboha! Druhý den v 6.30 ráno vyrazili naši závodníci z Liberce do Bedřichova (aby vše stihli), Erik v ruce běžky dvoje. U stánku Swix ani noha (kdo by tam taky v 7 ráno byl :-D), ale chtěli za mazání kilo. Co teď?! Extrémní rozhodovací paralýzu vyřešila Erikova manželka, neb našla v kapse stovky dvě, a tak si mohl Erik závod vychutnat na dobře namazaných lyžích. Samotný závod byl super, dvě kila se ukázaly jako výborná investice, od 8. km se závodní pole už trochu roztrhalo, stejně jako Johisovo poutko na hůlce, a do cíle se zbylých 17 km pokračovalo bez větších dramat a dalo se i celkem závodit. Celý závod sponzorovala Milka, Erik tedy využil dobu od přetnutí cílové čáry do příjezdu své manželky degustací zhruba 8 kil čokolády. Johis však výjimečně nebyla o klasický 2 roky pomalejší, a tak si mohl čokoládu vychutnávat jen nějakých 20 minut. Z Bedřichova odjížděli v dobré náladě, s pocitem pěknýho závodu a už pokukovali po další části seriálu SKI TOUR. Jen Bůh tehdy věděl, že kdyby věděli, co ví dneska, rozhodně by radši zůstali doma na gaučíku a dvanáct stovek za startovný na Jelymana utratili za pizzu.
